PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zaradiť niekam košickú občasne existujúcu hudobnú partiu označujúcu sa ako CARESS nebude vôbec ľahké. To hlavne z dôvodu toho, že ich prístup k hudobnej tvorbe je natoľko osobitý, a hneď v úvodnom odstavci je nutné povedať, že nie každému veľmi prístupný.
Tá neprístupnosť má svojich dvoch hlavných pôvodcov... Tým prvým a dosť podstatným je, že tento materiál vychádza iba ako samovydanie a tak dostať sa k nemu nebude až tak bežné. Vydať to by bolo určite pekné, ale to sa dostávame hneď k bodu číslo dva dnešnej pitvy, kde sa poriadne pohrabeme neprístupnými vnútornosťami tohto CD. Nebojte sa, nepôjde o žiadny brutálny grind, ako by názov a moja glosa mohli naznačovať. Práve naopak, pôjde o hudbu z celkom iného súdka. Hudbu pre ďaleko zamyslenejšie chvíle, keď svoje vedomie necháte plávať priestorom vypneným hudbou. Podstatou samozrejme zostáva osvedčená zostava dvoch gitaristov, vokálu, bicích a basgitary. Avšak dosť osobitý prístup k inštrumentácii a kompozícii jednotlivých skladieb robí celok svojím spôsobom výnimočný.
Ako by som ho teda priblížil? Hudba CARESS sa pohybuje v dvoch hlavných úrovniach. Prvej, tvrdej metalovej, až coreovej údernosti doslova usekaných riffov, antidynamických rytmov a ukričaného vokálu. A tá druhá, prozaickejšia, zas leží v halucinogénnej -- psychedelickej sfére prepletajúcich sa sól, množstva efektov, progresívnej rytmike a exhibujúcich nástrojov. K spomínaným rovinám psychedélie sa dostávame hlavne využitím zefektovaných melodických postupov s množstvom hallov a ozvien. Tu a tam zas cítiť dotyky až hudobnej ospalosti a repetitívnych ambientných motívov s dotykmi snovej melanchólie. Obe polohy kapela periodicky v skladbách strieda, prehadzujúc tak pozornosť poslucháča v dosť strmých skokoch. Vokálnych prvkov nie je až tak veľa a častokrát album pôsobí až čiste inštrumentálnym dojmom. A kde je spomínaná neprístupnosť? Každopádne produkcia kapely nie je hudbou na pohodový posluch. Mňa potrebuje celého, pretože inak môže zapôsobiť na poslucháčovo ucho rozhádzane a nezanechať iné dojmy, než psychedéliu a zmätok. Práve z toho však vytŕčajú zaujímavé motívy balansujúce síce niekedy na hranici úchylnej zmätočnosti, ale predsa len môžu zaujať dostatočne vyšinutý vkus svojej obete. Aj keď sa z môjho popisu môže zdať, že sa jedná o bezproblémový album, nie je to celkom tak. Slabšou stránkou môže prísť produkcia a zvuk, ale na podmienky domáceho štúdia je slušný. Exhibičný prístup k inštrumentálnej stránke značne znižuje počet potencionálnych priaznivcov, pretože prvoplánovej melodiky na albume veľa nie je a chvíľami sa skutočne ocitáme nad priepasťou chaotična. Kričané vokálne linky tiež nemusia každému sadnúť. Chvíľami sa potýkam s rúhačskou myšlienkou, a to podobe CARESS bez tvrdších častí, ale asi by to nebolo celkom ono.
V závere toto promo hodnotím ako vydarený počin, zožieraný ale práve svojím niekedy až príliš netradičným a preexponovaným prístupom ku kompozíciám. Avšak stále obsahuje dosť veľa výborných hudobných myšlienok a postupov, ktoré vedia zaujať poslucháča s dostatočne otvoreným hudobným vnímaním, akceptujúcim nálož psychedélie a ťažkosti, ktoré CARESS ponúkajú. Originalita sa tentokrát nedá uprieť.
Vydarený počin, zožieraný ale práve svojím niekedy až príliš netradičným a preexponovaným prístupom ku kompozíciám. Avšak stále obsahuje dosť veľa výborných hudobných myšlienok a postupov, ktoré vedia zaujať poslucháča s dostatočne otvoreným hudobným vnímaním akceptujúcim nálož psychedélie a ťažkosti, ktoré CARESS ponúkajú.
7,5 / 10
Rasťo Lukáč
- gitar, doprovodné vokály
Laci Šimko
- gitara
Marcel "Barbie" Malega
- bicie
Fero Proks
- basgitara
Ján Košč
- vokál
1. Subject Status: Hangedman
2. O.P.3 (Oceanus Procellarum #3)
3. The Expectable
4. Osamelý Trojlístok
5. Kingdom Of Nothingness
6. Perfect World
7. Insanity
8. Môj Macík
9. Please Close Your Eyes
Promo 2004 (2004)
Around the Horizont (live 18. 03. 2000) (2000)
Psychiatric Hospital (1999)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Vlastní náklad
Produkce: CARESS & Ivin
Ano, CARESS na svém promu prezentují opravdu podařenou instrumentálně našlapanou hudbu, která možná chvílema vyznívá trochu neuspořádaně, ale to se dá brát i jako plus. Najdou se zde ostré řežby i náladové pasáže plné zvonivých zvuků a skladby mají i velmi zajímavou pocitovou polohu. Slabinou se jeví především vokál a to hlavně druhem použitého brutalího řevu, který i díky zvukovému zvýraznění až přespříliš odvádí pozornost od instrumentálně propracované hudby a v podstatě působí místy až rušivě. Asi by to co se týče vokálu chtělo poněkud „citlivější“ přístup.
Již dlouho mě neznámá a neprofesionální skupina nepotěšila tak jako CARESS. Velmi originální mix art rocku, progresivního a zároveň trošku ušmudlaného metalu s „nadžezlou“ a lehce psychedelickou příchutí si mě velmi rychle získal. Jednotlivé kompozice plynou jako příběh, nepostrádají dynamiku a hlavně velké množství nápadů a zajímavých experimentů. Největším mínusem proma zůstává za prvé místy nedotažený zvuk, za druhé - a přednostně vokál. Rozhodně bych ubral na hlasitosti vzhledem k ostatním nástrojům a myslím, že kdyby pěvecké vložky chyběly zcela, nic zásadního by se nestalo. Nebo vlastně stalo, asi bych nahrávku ohodnotil lépe. Některé, efekty prohnané hlasové kreace, působí sice zajímavě, mnohdy (a častěji) však padají daleko „mimo mísu“ a srážejí úroveň skladby. Ještě bych se rád krátce vrátil ke zvuku nahrávky. Neodpustím si vyzdvihnout místy nádherně - až žesťově znějící baskytaru, která je spolu kytarovými křišťály páteří celé skupiny CAREES. Několikrát jsem si při poslouchání melancholicky zavzpomínal na božské VUVR. Jestli je na východu Slovenska podobných uskupení více, pak se již teď těším na další tamnější materiál, který se mi dostane do spárů.
Originalitou překypující košičtí CARESS jsou už bohužel v těchto chvílích (dočasně?) minulostí, ale promo materiál, který si letos vydali, rozhodně zasluhuje zvýšenou pozornost. Na poslech poměrně komplikované skladby se vyznačují velmi slušnými instrumentálními výkony (snad jedině rytmika mi příjde občas kapánek rozhozená) a dokonalou "psycho" atmosférou. Možná, že by propříště (pokud k tomu vůbec dojde) nebylo marné zkusit nahrát pouze instrumentální materiál, bez vokálů.
Je škoda, že silná východoslovenská scéna nedává o sobě víc vědět a soustředí se pouze na lokální koncertování. Pevně však věřím, že i přes tento fakt, by "Promo 2004" nemělo jen tak upadnout v zapomění.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.